Jak se získává kyselina hyaluronová pro kosmetiku a medicínu?

Většina kyseliny hyaluronové, kterou dnes najdeme v krémech, sérech nebo injekcích, se vyrábí biotechnologicky. Ale nebylo tomu tak vždycky. Donedávna se tato látka získávala ze zvířat, konkrétně z kohoutích hřebenů. Ano, opravdu. Hřebeny totiž obsahují obrovské množství kyseliny hyaluronové, takže to ekonomicky dávalo smysl. Jenže to s sebou neslo řadu problémů od alergických reakcí na zvířecí proteiny přes riziko přenosu infekcí až po omezené množství suroviny a samozřejmě etické otázky. Dnešní výroba je čistší, bezpečnější a pro mnoho z nás i eticky mnohem přijatelnější.

Jak to tedy funguje dnes? Klíčem je bakteriální fermentace. Vědci využívají speciální bakterie, typicky kmeny Streptococcus, které přirozeně produkují kyselinu hyaluronovou jako součást svého metabolismu. Bakterie se namnoží v kontrolovaných podmínkách, vyrobí kyselinu a ta se následně izoluje, čistí a stabilizuje. Celý proces je překvapivě podobný výrobě jogurtu nebo kvašených produktů, jen probíhá pod mnohem přísnější kontrolou čistoty. Výsledkem je stabilní látka bez rizika alergií a s minimální možností kontaminace.

A tady to začíná být zajímavé: stejná surovina se dále upravuje podle toho, k čemu má sloužit. Pro kosmetiku se ladí různé velikosti molekul, kdy nízkomolekulární proniká hlouběji a vysokomolekulární hydratuje povrch. Pro medicínské injekce do kloubů se čistí na farmaceutickou kvalitu a sterilizuje. U estetických výplní se crosslinkuje, kdy se molekuly chemicky propojí do hustší sítě, aby výplň v kůži déle vydržela a nerozpadla se hned. U doplňků stravy se naopak často hydrolyzuje na menší fragmenty, aby se lépe vstřebávala ve střevech. Stejná látka, různé finální úpravy.

Kvalita kyseliny hyaluronové se liší hlavně podle čistoty, stability a způsobu zpracování. Čistota je zásadní pro medicínské použití, kde v látce nesmí zůstat žádné kontaminanty nebo zbytky bakterií. Stabilita zase určuje, jak dlouho produkt vydrží, než se začne rozkládat. U výplní je klíčové zmíněné síťování, protože čím je hustší, tím déle výplň vydrží, ale zároveň musí být materiál dostatečně elastický, aby vypadal přirozeně. Levnější kosmetika může obsahovat méně čištěnou kyselinu hyaluronovou nebo směs různých molekulárních vah. To nemusí být nutně špatně, ale účinek bude jiný než u prémiových značek.

Často se ptáte, zda je kyselina hyaluronová vůbec veganská. Pokud je vyrobená fermentací, tak technicky ano. Bakterie nejsou zvířata, takže produkt je veganský a cruelty-free. Háček je v tom, že ne všechny značky udávají původ suroviny. Starší produkty nebo levnější varianty by teoreticky mohly obsahovat kyselinu ze zvířecích zdrojů, i když je to dnes již vzácné. Pokud chcete mít jistotu, hledejte certifikace nebo kontaktujte přímo výrobce.

Poznat kvalitu suroviny jen z krabičky je skoro nemožné. Prémiové značky obvykle uvádějí původ kyseliny hyaluronové, molekulární váhu a někdy i metodu výroby. Farmaceutické firmy a certifikované lékařské produkty mají přísnější standardy, takže tam je čistota zaručená. U běžné kosmetiky to není vždy transparentní, ale když se značka chlubí biotechnologickou výrobou nebo farmakopeální kvalitou, pravděpodobně investuje do kvalitnější suroviny. Ne každá levná kosmetika je špatná a ne každá drahá je automaticky skvělá, vždy záleží na celkovém složení. Na způsobu výroby a původu však skutečně záleží, protože ovlivňuje nejen účinnost, ale i bezpečnost produktu.