Čisté "Céčko" vs. Deriváty: Velký přehled forem vitamínu C

Koupit si sérum s vitamínem C vypadá na první pohled jako ta nejjednodušší věc na světě. Prostě sáhnete po lahvičce s oranžovou etiketou, která slibuje rozzářenou pleť. Doma v koupelně ale může přijít vystřízlivění. Místo hebké a sjednocené pleti řešíte lepkavý film, podivný zápach po kovu nebo dokonce podráždění. Problém obvykle není v tom, že by produkt nefungoval, ale v tom, že jste sáhla po formě, která není kompatibilní s vašimi potřebami. Když otočíte krabičku a podíváte se na složení, zjistíte, že "vitamín C" má mnoho tváří a každá má svá specifika.

Zlatým standardem, se kterým se srovnávají všechny ostatní, je kyselina L-askorbová. Je to čistý vitamín C, který je ze všech forem nejlépe prozkoumaný. Funguje okamžitě po nanesení a má za sebou desítky let studií, které potvrzují jeho schopnost rozjasnit pleť a stimulovat tvorbu kolagenu. Má to ale jeden háček. Je to molekula náchylná k oxidaci. Nemá ráda světlo, vzduch a vyšší teploty. Jakmile lahvičku otevřete, začíná pomalý proces degradace. Pokud sérum změní barvu na tmavě hnědou, je to signál, že ztrácí svou sílu. Navíc pro maximální průnik do kůže tato forma často využívá nižší pH. To může citlivější pleť štípat nebo mravenčit, což ne každému vyhovuje.

Proto vědci vyvinuli deriváty. Můžete si je představit jako "céčko v převleku". Jsou to stabilizované formy, ke kterým je chemicky připojena další molekula, například sůl nebo mastná kyselina. Díky této úpravě jsou v lahvičce odolnější a vydrží déle čerstvé. Na pleti bývají jemnější, protože často fungují i při méně kyselém pH. Mají však svá specifika. Aby plně zafungovaly, musí je naše kůže nejprve pomocí vlastních enzymů přeměnit na aktivní kyselinu askorbovou. Tento proces může chvíli trvat a účinnost závisí na schopnosti vaší kůže tuto konverzi provést, ale výměnou za to získáte produkt, který se příjemněji používá.

Při čtení složení nejčastěji narazíte na dvě hlavní skupiny derivátů. První skupinou jsou ty rozpustné ve vodě. Zde se často potkáte s látkami jako Sodium Ascorbyl Phosphate (SAP) nebo Magnesium Ascorbyl Phosphate (MAP). Tyto látky jsou stabilní a najdete je v sérech s texturou vody nebo lehkého gelu. Výborně se hodí pro mastnou nebo aknózní pleť, protože nezatěžují póry a SAP vykazuje i zajímavé účinky proti bakteriím způsobujícím akné. Jsou oblíbenou volbou pro ty, kdo hledají jemnější alternativu k čisté kyselině.

Druhou zajímavou skupinou jsou deriváty rozpustné v tucích. To je pro naši pleť velmi přirozené, protože kožní bariéra je tvořena lipidy. Látky rozpustné v tucích proto mají dobrý předpoklad pro pronikání do epidermis. Známým zástupcem je Tetrahexyldecyl Ascorbate (THD). Je to stabilnější forma, která lépe odolává oxidaci než čistá kyselina. Často ji najdete v olejových sérech nebo výživných krémech pro zralou pleť. Tato forma bývá obvykle dobře snášena a umožňuje doručit vitamín C i pleti, která by na kyselé pH reagovala podrážděně.

Volba správné formy je tedy otázkou vašeho typu pleti a preferencí. Pokud máte odolnou pleť a chcete sázku na jistotu podloženou nejvíce daty, kyselina L-askorbová je jasná volba. Počítejte ale s tím, že o takové sérum je třeba se starat a nevystavovat ho teplu. Pokud máte pleť citlivou, suchou nebo prostě jen chcete produkt s delší trvanlivostí, sáhněte po derivátech. THD pro péči v olejovém základu, SAP nebo MAP pro lehčí hydrataci. Nebudete sice cítit to typické mravenčení, ale vaše pleť může profitovat z pravidelného používání bez zbytečného stresu.